Auto a řidičák

Vzpomínám si, když jsem se uÄila řídit automobil, bylo mi asi Å¡estnáct nebo sedmnáct let. Vím, že to bylo docela brzy, protože řídit automobil se může až od osmnácti let. Jenže je logické, že když potom dÄ›láte autoÅ¡kolu, tak samozÅ™ejmÄ› také tam chcete být pÅ™ipraveni. Abych se pÅ™iznala, tak poprvé jsem řídila auto asi už v devíti anebo v deseti letech. A moc mÄ› to bavilo a vždycky mi to dovolil můj starší bratr anebo také dÄ›deÄek a tatínek, protože vÅ¡ichni vÄ›dÄ›li, že mÄ› řízení automobilu moc baví. Také jsem dokonce řídila dodávku, ale asi jenom pÄ›t metrů, a to do garáže. NaÅ¡tÄ›stí se nikdy nikomu nic nestalo a já jsem si Å™ekla, že v budoucnu budu opravdu perfektní Å™idiÄka.

Jenomže opak byl pravdou, možná to nebyl zase tak úplný opak, ale uvÄ›domila jsem si, že když je na mÄ› tlaÄeno a nÄ›kdo se na mÄ› dívá, nebo už jsem nervózní, tak vždycky udÄ›lám nÄ›jaké chyby. Takže když jsem potom dÄ›lala závÄ›reÄné Å¡koly v autoÅ¡kole, tak jsem vždycky dopadla katastrofálnÄ›. ŘidiÄský průkaz jsem udÄ›lala asi až na popáté, ale i tak jsem z toho byla velice nervózní. SamozÅ™ejmÄ›, že také uÄitel v autoÅ¡kole tohle poznal a Å™ekl mi, aÅ¥ se prostÄ› nenervuji. A aÅ¥ se snažím, že prostÄ› na to mám, jenomže ono to opravdu nejde. Byla jsem stále tak nervózní, že jsem si říkala, že asi mi není souzeno, abych legálnÄ› řídila automobil.

Řekla jsem si, že se na to asi vykaÅ¡lu a že budu řídit automobil bez papírů, jenomže tohle mi rodiÄe nedovolili. Věřte mi, že když se budete opravdu snažit, tak se to také nemusí povést. Ale rodiÄe mi Å™ekli, že když si budu věřit a budu stále spoléhat sama na sebe a na své schopnosti, tak se mi to podaří. ZkouÅ¡ela jsem to, a nakonec to dopadlo skvÄ›le. ŘidiÄák mám sice pozdÄ›, ale jsem ráda, že jsem to zvládla. A i vám doporuÄuji, že pokud chcete řídit automobil a chcete být opravdu peÄliví a poctiví Å™idiÄi, tak se vážnÄ› snažte a zkuste omezit stres na minimum.