Fík číslo 1 (modrý)
Vždycky jsme doma chtěli mít nějaké zvířátko. Jelikož bydlíme v bytě, nic většího pro nás nepřipadalo v úvahu, pořídili jsme si papouška vlnkovaného neboli andulku. Krásný modrý ptáček, s modrým ozobím (podle toho se pozná sameček), jak jsme si přáli, se s námi skamarádil velice brzy.
V kleci se mu líbilo, protože ji měl stále otevřenou a mohl si vylétnout, kdy se mu zachtělo. Rád se nosil na rameni, ozobával nám uši či vlasy, jedl s námi z talíře a byl pořádně zvědavý. A to se mu také stalo osudným. Jednoho dne ráno, jsme jej volali a Fík nikde. V kleci nebyl a ani na svých oblíbených stanovištích neseděl. Když si manžel šel do kuchyně nalít čaj z konvice, vypadl z ní nebohý Fík, dočista utopený. Nebyl mu ani rok. Protože nám to bylo nesmírně líto, udělali jsme mu se synem pěkný hrobeček, řádně ho oplakali a šli si pořídit Fíka nového.
Fík číslo 2 (zelený)
Zelený Fík, byl stejně roztomilý jako jeho předchůdce, modré ozobí říkalo, že to bude sameček, ale časem mu bohužel zhnědlo, takže zřejmě máme Fíka samičku. Přestože jsme se všemožně podle chytrých brožurek snažili naučit „ho“ mluvit, umí jen pískat, cvrlikat a řvát, cinkat jako zvoneček a různě bublat a prskat.
A co víc? Každý pokus o vzlétnutí zatím (i po šesti letech snahy) skončil fiaskem. Není nám známo, jak se učí ptáček létat, ale ten náš zřejmě tuto přirozenou vlastnost někde ztratil nebo spíše zapomněl. Vesele šplhá a poskakuje po kleci, a když už mu zvědavost nedá, chvíli startuje a pak bác! Skončí na zemi, v lepším případě na stole (protože ho lákají naše lidské dobroty). Tam si chvíli ťapká a pozpěvuje, ale do své klece by se bez naší pomoci nikdy sám nedostal. Když je na zemi příliš dlouho, cítí, že mu hrozí zašlápnutí.
To víte, tři malé děti, to není jen tak. To je pak vděčný za naše nastavené dlaně či prst, na který si s chutí vyskočí a nechá se bezpečně dopravit do svého útočiště. Jinak prospívá velmi dobře a těší se pevnému zdraví. A vůbec je to vybíravý ptáček. Zobe jen jeden druh prosa a lahůdkové tyčinky ze zverimexu. Když jsme mu dávali jiné druhy, to s díky odmítl a raději by pošel hlady. Miluje zeleninu, ovoce a sépiovou kost. Nepohrdne ani masem, které nám uzobává z talíře (pokud se mu zdárně podaří přistát na stole). Snědl by vlastně úplně všechno – jen ve výběru prosa má jasno. Jinak je všežravec.
Proto nesuďte ptáky, podle toho, jestli umí létat, zda jsou vybíraví v jídle nebo podle pohlaví. Vždyť je to jedno. Zvířátka jsou naši miláčci a společníci a bez nich by nám bylo na světě smutno J