Walter Benjamin německý literární kritik a filozof řekl,, Dějiny píšou vítězové.‘‘ Česká spisovatelka Zdeňka Orlová je autorkou citátu ,,Když vítězové píší dějiny, mají poražení co falzifikovat.‘‘ Tyto a podobné citáty naznačují, že historie se v dějinách nejen ohýbala, ale je i důležitou součástí lidské společnosti. Historie slouží nejen k poučení se z předchozích chyb, ale i k vytváření si postojů a názorů na současnost. Toho jsou si vědomi i politici a světoví vůdci. Náš pohled na historické události je ovlivněn zažitým výkladem. Proto je například Alexandr Veliký vnímán jako velký vojevůdce a pozitivní osobnost. Vedle toho názor na dalšího vojevůdce již se liší. Napoleon byl jinak vnímám ve Francii a jinak na východ od Francie. Věc se stává ještě složitější, když stát si vykládá historii nejen ze svého pohledu, který se může lišit od proti strany, když záměrně lže ve prospěch manipulování lidu.
Dobrým příkladem je nedávná historie dvacátého století. Nástupem komunistické totality v našem státě se začala historie nejen vykládat z pohledu jedné strany, ale začala se přímo zneužívat pro manipulaci občanů. Některé věci se upravily, jako například pravda o osvobození Prahy. Komunisté dlouho tvrdili v rozporu s fakty, že Prahu osvobodila Rudá armáda a zachránila tak pražské povstalce před porážkou. Doložitelná historická skutečnost je, že Rudá armáda přijela do Prahy až potom co nacisté Prahu opustili. Významnou pomoc pro pražské povstalce představovali takzvaní Vlasovci. To byli ruští zajatci, kteří se nechali naverbovat do Německé armády, často protože považovali nacisty za menší zlo, než ruské bolševiky. Proč došlo k této manipulaci s fakty? Pro bolševiky bylo důležité lidské mínění. Skončila válka a bylo před volbami. Tyto a další manipulace z fakty ve prospěch Sovětského svazu mělo vytvářet falešný a podstatně pozitivnější obraz sovětského režimu. Ty volby tenkrát komunisté vyhráli a poté následoval komunistický puč, který zrušil demokracii a uvrhl zemi do komunistické totality pod diktátem Sovětského svazu. Pak teprve nastoupila ve velkém manipulace s historií, kdy se záměrně upravovala tak, aby západní demokracie se lidem vykreslovala v tom nejhorším světle a komunistické totality, jako cesta k lepší budoucnosti, i když to byla záměrná lež. Což se v celé šíři ukázalo po rozpadu Sovětského svazu a nástupu demokracie v jeho bývalých satelitních zemích.
Na historii se můžeme podívat z pohledu různých národů a stran a může nám z každé strany vyjít na jednotlivosti různý pohled. Proto je důležité nechat tyto otázky na nezávislých renomovaných historicích, kteří pracují z fakty a snaží se přiblížit k všeobecně pravdivé historii. Z té pak čerpat a poučit se. Pokud se historii snaží vykládat státník, je třeba být vždy obezřetný. Zvláště pokud se tak děje v zemi ovládané diktátorem. Tam je vždy téměř jisté, že tak činí proto, aby zmanipuloval lidské mínění. V demokratické zemi jsou takové výroky podrobené kritice, ale v totalitním zřízení není toto přípustné. Kritika režimu není obvykle možná bez závažných následků pro kritika.
Dobrým příkladem manipulace státu s lidmi je dnešní Rusko. Například vojenskou invazi Varšavské smlouvy do Československa, která byla vedená z Moskvy a která zastavila rodící se reformy v zemi a utužila u nás totalitní režim, označuje i dnes ruská strana jako pomoc. Přes všechny fakta, která prokazují, že šlo o okupaci. Ruská vojska tu zůstala až do rozpadu Sovětského svazu, aby dohlížela na poslušnost české strany vůči ruské vůli. Dnešní Rusko využívá manipulaci nejen vůči svým obyvatelům, ale snaží se takto působit na obyvatele zahraničních zemí. Současný ruský režim tím upevňuje svojí moc a ovlivňuje mínění. Je to součástí jeho politiky vnitřní i zahraniční. Z této manipulace se stala zbraň v hybridní válce, kterou ruský režim vede vůči demokratickému bloku.